Dělám práci, která mě baví, která mi jde, kterou si dotyční cení, a ze které ač chodím často fyzicky velmi unavená, chodím z ní neskutečně šťastná. Kdysi mi můj bratr vysvětloval, že práce je vlastně takové divadlo, kam chodíme hrát, že děláme něco, co nás baví a zajímá, abychom si pak za vydělané peníze mohli najít zábavu a potěšení. Já to tak ale nevidím. Radši budu hůře placená za práci, která mě opravdu baví a má smysl, než se každý týden snažit přetrpět vymezený čas pracovní doby.
Postupem času navazuji spolupráci i jinde, někde jako dobrovolník, abych tvořila i jiné hodnoty a obohacovala se jiným způsobem. Jinde zase z čistého nadšení pro věc, pro společný cíl a zájem. To vše je samozřejmě o lidech. S některými lidmi je zkrátka radost spolupracovat, proto se snažím tu spolupráci co nejvíce rozvíjet, ač někdy k samotnému překvapení nadřízených.
Myslím, že by bylo idelání, aby si každý našel takovou práci, která ho opravdu baví, naplňuje a dává radost. Samozřejmě, že jsou v tom i jiné aspekty, ale přála bych každému zažít ten pocit, když člověku nezáleží na tom, jestli je pondělí nebo sobota, protože oba dva dny přináší srovnatelné potěšení. Je krásné těšit se do práce a odcházet z ní s úsměvem na tváři. Já to tak mám a přála bych každému to samé.