Středa je můj den volna a já jako obvykle trávila noc z úterý na středu brouzdáním internetem. Bylo krátce po jedné hodině ranní a já se právě chystala vypnout notebook a jít spát. Náhle se začal celý barák hrozně třást. Nechápala jsem, co se děje. Seděla jsem zaraženě na posteli a koukala kolem sebe na třesoucí se nábytek. Sama jsem s postelí nadskakovala. Televize vypadala, že každou chvíli spadne, ale já neměla odvahu vstát a podržet ji. Mám podkrovní pokoj a bylo mi jasné, že jakmile praskne jediný krov, střecha mi spadle přímo na hlavu. Co by zhroucení střechy udělalo s třípatrovým domem, jsem radši ani nedomýšlela. Pořád jsem nechápala, co se děje. Nevěřila jsem, že by to mohlo být zemětřesení. Ale otřesy se opakovaly s několikavteřinovým odstupem. Ne, to nemohl být pád letadla nebo nějaký výbuch. To muselo být zemětřesení!
Nevěřícně jsem seděla na posteli a hlavou se mi honily tisíce myšlenek. Většina o tom, jak se zachovat při zemětřesení. Vzpomněla jsem si na článek, který jsem nedávno četla – How to survive an earthquake. Pokud jsme v domě, zůstat uvnitř. Nesetrvávat v blízkosti oken, krbů a těžkého nábytku. Opustit kuchyni, která je v téhle situaci nejnebezpečnější. Nikam neběžet, obzvláště ne po schodišti. Nejlépe vlézt pod stůl, který chrání před padajícími předměty. Pokud jsme venku, jít do otevřeného prostoru, co nejdál od budov, elektrického vedení, komínů a všeho, co by na nás mohlo spadnout. Jestliže nás zemětřesení zastihne v autě, opatrně zastavit. Pokud možno co nejdál od silničního provozu, semaforů, elektrického vedení, stromů a pouličního osvětlení. V žádném případě nezůstávat na mostě nebo pod ním. Počkat v autě, než zemětřesení ustane.
To je teorie. V praxi jsem jen seděla na posteli a byla ve střehu před padajícími předměty. Na nic víc jsem se nezmohla. Ještě dlouho poté, co se vše uklidnilo, jsem jen seděla a přemýšlela. Trochu jsem i měla strach jít do koupelny, kdyby se otřesy vrátily. Nestalo se tak a dokonce ani ta televize nakonec nespadla, ale na ten pocit bezmoci a strachu z neznámého nikdy nezapomenu.