pro Terezu Sp.: Ona chce dítě a on ne – důvody jsem už zmínila. Tím posledním polínkem, které on není ochoten nechat si na své hlavě rozštípnout je právě onen požadavek dalšího dítěte. Ona ho má v šachu skrze jejich stávající dítě, které je na ni extrémně fixováno, navíc věřím, že by se mu pomstila minimálně tím, že by mu zabránila se s ním stýkat. Ano, on je dobrák od kosti a ona (nejen) ho neuvěřitelně využívá. Žena má samozřejmě právo chtít další dítě, ale ne za daných okolností (vždyť je doma pár dní v měsíci,…) a způsob jakým si za to bojuje je podlý, neférový,…

Oba mi nezávisle na sobě řekli, že se už dříve hodně hádali. On mi dokonce řekl, že se chtěl už dávno rozvést, ale bojí se, že ona sebere dítě a uteče. V současné situaci by totiž měl on velkou šanci na přiřknutí dítěte, což ona by si v žádném případě nenechala líbit. On rozhodně je klidné povahy, ale hlavně ona ho má skrze dítě v šachu, takže si myslím, že nakonec bude zas vše při starém, on bude podpantoflák, co si nechá všechno líbit. Bohužel.

A vůbec, jak on chce tuhle situaci s „matriarchátem moderní doby řešit“? Protože on je, podle toho, co autorka píše, v dost nerovnovážné situaci: řev, nadávky, hysterii apod. on bere už nejspíš jako normální komunikační prostředek (ze strany manželky ovšem), na který on reaguje klidem a ochotou to nějak „normálně vyřešit“. Nejspíše to bude světec; nedovedu si představit, že bych na podobné hysterické scény reagoval tímhle klidným stylem (a tím je de facto legitimizoval), navíc asi bez většího úspěchu…