On coby dobrák od kosti si nechával na hlavě dříví štípat až
do okamžiku, kdy přišlo nepřekonatelné polínko – požadavek dalšího dítěte. Začaly
hádky, jejichž intenzita a délka rostla, jakmile však ona začala využívat
jejich syna jako zbraň, začalo jít do tuhého.
Trvalo to několik dní. Nekonečné hádky, po kterých ona do mě
hustila, jak je on zlý, zatímco on zamyšleně sedával před vypnutým počítačem a
hleděl do nikam. Jednou se pohádali ohledně toho, že ona nemá právo se mnou tak
mluvit. Neměla, ale já se nemohla během hlídání malého sebrat a odejít, abych
se tomu vyhnula.
Během odpoledne, které ona trávila s malým ve městě,
jsem měla konečně možnost v klidu si promluvit s druhou stranou
barikády. Celé to hodně špatně snášel a poslední několik dní skoro nic nejedl.
Nikoho tu nemá, všichni jsou v Anglii, navíc jeho máma leží
v nemocnici s rakovinou. Chtěla jsem mu pomoci alespoň tím, aby se
měl komu vypovídat a taky jsem chtěla znát pravdu. Z toho, co mi řekl, šel
mráz po zádech. Sám prodělal rakovinu a jeho kdysi milovaná žena mu nedávno
řekla, že si přeje, aby ji měl zas a umřel. Neuvěřitelné, kde se
v některých lidech bere tolik zla.
Později téhož dne mi řekl, že se rozhodl na několik dní
odjet, nechal jí tu dopis a odjel. Je ale charakter, nedalo mu to a vrátil se,
aby si ještě s ní mohl promluvit. Nepovažoval férové, aby zmizel během
její nepřítomnosti.
Toho dne byla hádka nejintenzivnější, šla jsem spát. Kolem
půlnoci mě vzbudil řev. On stál s autem v otevřených vratech, zatímco
ona stála před autem a hystericky řvala. Domlouval jí, aby ustoupila, ona
křičela, že ji bude muset zabít, aby odjel. Zdálo se, že to nebere konce. Až on
kousek popojel, čímž ji evidentně povalil na zem. Bylo to ale sotva půl metru,
nemohlo se jí nic moc stát. S ještě větší hysterií řvala, že jí zlomil
nohu. Když po několika minutách pochopila, že jí na to neskočil, začala
smlouvat, aby si alespoň ještě v klidu promluvili v autě. Přistoupil na
to, zacouval zpět na zahradu a ona nasedla do auta. Během další hodiny se opět pokusil
několikrát odjet, neúspěšně.
Druhý den hádky pokračovaly, ale už v mírnějším duchu.
Několikrát padlo slovo rozvod. Napjatá atmosféra a slovní přestřelky tu jsou
však stále.
A já? Připadám si jak mezi dvěma mlýnskými kameny. Snažím se
do dění nezasahovat, ale jsem do něj různými způsoby něho zatahována. Také jsem
napsala domů, abych všem poděkovala, že tohle se u nás nikdy nedělo. Lepší být
z rozvrácené rodiny než z dlouhodobě nefungující.